|
se všeobecně jmenuje Karlík a jest oddělena od osady Karlík-Dobřichovice potokem Stříbrným,
též Studeným n. Karlickým zvaným.Osada patří okr. soudem do Berouna, okr. úřadem do Hořovic.
Nežli se rozvinul v Dobřichovicích stavební ruch, dávala se tamnějším domkům domovní čísla
dobřichovická, ale v nejnovější době přenesena čísla z bývalé osady na domy dobřichovické.
Č.51.
Mlýn nad Karlíkem n. na Hrázi.
Byl to prastarý staročeský klepálek, o němž lidé tvrdí, že pamatuje Žižku. Slyšel jsem pověst, jak
Karel IV. viděl v těch místech děti, ony si staví dřevěné mlýnky, přes jejichž válec padala voda na
lopatky a tak mlýnkem otáčela. Tu si prý umínil, že tam vystaví mlýn. Jiná pověst vypráví, že byl
postaven z rozbořeného Hrádku. Jisto jest, že podle způsobu stavby byl velmi starý. Zajímavý
senník při nové silnici strhl a pobořil vítr v r.1926. /Mlýn byl zapsán Karlštejnu a mlynář chodíval
na hrad vykonávat různé služby, jak se říkalo stát vartu./
Na hrázi slul proto, že v starých časech mezi mlýnem a nynějším lomem byla vybudována hráz, v
níž byl dubový žlab. Hráz zadržovala vodu, která žlabem odtékala a poháněla mlýnské kolo. Potok
karlický tehdy tekl pod samou strání a celé údolí tvořilo veliký rybník, z něhož zbyl malý močál
zarostlý rákosím. Most pochází z pozdější doby 1913.
Jak svědčí záznamy byl mlýnec majetkem rodiny Vobroučkovy v stol. XVII. a v XVIII. Vdova po
mlynáři Vobroučkovi se provdala za Antonína Ryšlavého, který po létech pronajal mlýn Martinu
Hladíkovi. Po uplynutí pachtovní doby prodal Rašlavý mlýn rodině Zikově z Mořinky i s polnostmi
a lukami za 1000 zl. rýnských. Manželé Ryšlavých žili na mlýně jako výminkáři. V r.1920 byl
mlynářem Josef Říha, jenž měl pecnářství domácího samožitného chleba. R.1926 koupil mlýn
elektrotechnik Jo. Pícha z Čelákovic a hodlal tam zřídit elektrárnu. Za rok mlýn prodal majiteli
autodopravy z Plzně Josefu Zelenkovi, který mlýn úplně přestavěl a opatřil turbinou. Stavba
vyžadovala nákladu téměř půl milionu. Stavbu prováděl Vojtěch Raška, mistr zednický z
Dobřichovic. Nyní jej má pronajatý mlynář Břečka z Poučníku. Po starém historickém mlýně není
více památky.
Č.66.
Koncem stol. XVIII. patřil rodině Křížkově až do r.1873. Potom se na domek přiženil Václav
Vejvoda, tesař, se dostal do rodiny Velebilovy.
Č.71.
Domek vystavěl zač. stol. XIX. zednický mistr Martin Vostrovský. Od něho koupil domek v r.1823
Josef Sýkora a pak přešel do rodiny Lampírovy. Marie Lampírová se provdala za Václava
Převorovského, zedníka, a jeho dcera za Karla Jecha, nynějšího majitele.
Č.72.
Původně domek hajného Matyáše, jenž jej prodal Josefu Kofroňovi z Líšnice. Poslední z té rodiny
zemřel l912. Domek převzala jeho dcera Emilie, jež jej odkázala své příbuzné Emilii Šebestové,
provdané za Václava Kosa z č.77.
Č.73.
Domek z konce století XVIII. patřil manželům Kalousovým. V r.1840 byl majitelem František
Melichar, zednický mistr, po něm 1848 Matěj Strejček. V r.1866 zemřely v domku 3 děti z rodiny
Strejčkovy na choleru. Nynější majitel je Antonín Strejček.
Č.76.
Tuto chalupu vystavěl r.1840 Augustin Křížek, po němž přišla ve vlastnictví Josefa Fiřta,
zedníka z Horních Mokropec, říká se jí Fiřtová chalupa a je nejvýše položeným domem
v Karlíku, zdaleka viditelným.
Č.77.
Starodávný domek pod diabasovou skalou, který ve stol. XVIII. patřil Janu Nechybovi. Na
domek se přiženil zednický mistr Karel Bursík, který zemřel r.1849 a s jeho dcerou Marií se
oženil Václav Kos, mistr krejčovský v Mezouně. Po něm se stal majitelem Václav Kos.
Vykoupil část stráně pod skalou ve výměře 2 měr a založil v r.1922 pod strání malou vinici.
|